Dyspepsie

Dyspepsie není nemocí sama o sobě. Jedná se o soubor trávicích potíží, které jsou projevem různých chorob trávicí trubice. Může však být průvodním jevem onemocnění také jiných orgánů.

Zahrnuje potíže jako pocity plnosti, netrávení, říhání, pálení žáhy, pocity na zvracení, nadýmání, kyselý nebo hořký pocit v ústech apod. Tyto problémy mohou být doprovázeny bolestí, zvracením, průjmem nebo zácpou.

3 typy dyspepsie:

1. Organická dyspepsie – provází onemocnění orgánů trávicí trubice (např. tumory, záněty)
2. Sekundární dyspepsie – vzniká v důsledku onemocnění, které nesouvisejí s trávicí trubicí (např. metabolické poruchy, účinky léků).
3. Funkční dyspepsie – souvisí s poruchou funkce orgánu nebo části orgánu.

Funkční žaludeční dyspepsie

Zdrojem funkční žaludeční dyspepsie je, jak již bylo výše zmíněno, porucha funkce žaludku. Můžete se setkat také s označením neorganická, idiopatická, esenciální nebo neulcerózní dyspepsie. Předpokládá se, že jejím podkladem jsou především poruchy motility (hybnosti) žaludku.

Rozlišují se dvě formy žaludeční dyspepsie:

1. Hyperstenická – obtíže jsou způsobeny zvýšenou motilitou a zvýšenou sekrecí žaludečních šťáv. Projevuje se bolestmi nebo křečemi v nadbřišku (epigastrium), nejčastěji po jídle s úlevou po vytrávení, pocity na zvracení nebo zvracením, pálením žáhy. Potíže se zhoršují po požití alkoholu, černé kávy nebo dráždivé stravy.
2. Hypostenická – potíže jsou způsobeny naopak sníženou motilitou žaludku a sníženou sekrecí žaludečních šťáv. Projevuje se sníženou chutí k jídlu, rychlým pocitem nasycení, plností po jídle, pocity na zvracení.

Funkční žaludeční dyspepsie znepříjemňuje život některým nemocným již od mladého věku. Vzniká dlouhodobým působením rizikových faktorů, ke kterým patří nesprávná životospráva, kouření nebo stres. Častým důvodem bývá užívání některých léků. Svou roli hraje také genetika. Dyspeptické potíže se zhoršují v souvislosti s psychickou zátěží nebo se objeví až po odeznění psychicky náročné situace. Vzniknou-li potíže náhle z plného zdraví, mají většinou organický základ (např. vřed nebo karcinom).

Diagnostika je založena na rozpoznání charakteristických projevů a na vyloučení organického onemocnění. Lékař samozřejmě provede fyzikální vyšetření (pohmat, poklep břicha). U některých pacientů se může objevit zvýšená citlivost v epigastriu. Součástí diagnostických metod je ultrasonografie nadbřišku, vyšetření stolice na okultní krvácení (přítomnost krve ve stolici), na parazity a vyšetření amyláz z krve a moči.

U žen gynekologická prohlídka. Jedná-li se o funkční žaludeční dyspepsii, měla by být všechna tato vyšetření negativní. Jsou důležitá pro diferenciální diagnostiku, při které se vyloučí jiná onemocnění, např. karcinomy. Typický obraz můžeme pozorovat při endoskopickém vyšetření, některé funkční změny může odhalit také rentgen žaludku. U většiny pacientů s těmito potížemi se nepodaří najít žádné anatomické nebo biochemické vysvětlení.

Základem léčby je odhalení a odstranění příčiny potíží. Často bývá doplněna psychoterapií nebo léčbou psychofarmaky. Nezbytné je dodržování zásad správné životosprávy. Jíst často a v malých dávkách, nepřejídat se, pořádně každé sousto rozžvýkat, mít u jídla klid. Jíst ve vertikální poloze, nelehat si bezprostředně po jídle. Vyhýbat se potravinám, které potíže zhoršují. Omezit kouření.