Fyziologie

Žaludek plní důležitou funkci v počátečních fázích trávení.

Trávení

Potrava se zde mísí s žaludeční šťávou za vzniku tráveniny, chymu. Ta je schraňována v žaludku, rozmělňována a postupně dávkována dále do duodena.

Potrava je v trávicí trubici posunována tzv. peristaltikou. Většina trávicí trubice má svalovou vrstvu (viz anatomie) tvořenou hladkou svalovinou. Ta je vůlí neovladatelná.

Je řízena autonomní nervovou soustavou. Dochází k rytmickému smršťování svalstva a k jednosměrnému posunu potravy. Následkem porušené peristaltiky je např. zvracení (návrat stravy z žaludku).

Žaludeční šťávy

Žaludeční šťáva je kyselá bezbarvá tekutina s pH 1 – 2 produkovaná buňkami žaludeční sliznice. Její produkce je regulována hormonem gastrinem, který je uvolňován z tzv. G-buněk. Jejími hlavními součástmi jsou kyselina chlorovodíková, mucin a pepsinogen.

Kyselina chlorovodíková, HCl, je produkována parietálními buňkami. Vytváří kyselé prostředí, brání rozkladu některých vitamínů a aktivuje pepsinogen. Má baktericidní účinky. Významnou roli při ničení organismů hraje také imunitní systém.

Pepsinogen je HCl přeměňován na pepsin, enzym štěpící bílkoviny.

Ochrana žaludeční stěny

Mucin, hlen, chrání stěnu žaludku před natrávením. Obsahuje 70 % vody, dále je složen z lipidů, fosfolipidů a odloupaných buněk. Hlavní složkou jsou glykoproteiny označované jako muciny, které jsou zodpovědné za vlastnosti hlenu.

Parietální buňky produkují také vnitřní činitel (intrinsic factor). Ten je nezbytný pro vstřebávání vitamínu B12 v tenkém střevě.

Žaludeční sekrece je kontinuální děj pokračující i mezi jídly a během spánku. Bazální sekrece se v průběhu dne mění. Její vrchol je kolem půlnoci, nejnižší je okolo sedmé hodiny ranní.

Podléhá také psychickým vlivům (stres, chuť na jídlo, představa o jídle apod.). Její kyselost a množství žaludeční šťávy se mění také v závislosti na množství a druhu přijaté potravy. Za 24 hodin se vyprodukuje zhruba 2 litry žaludeční šťávy.