Karcinom žaludku
Karcinom žaludku je nejčastějším zhoubným nádorem v této lokalizaci. Představuje asi 95 % malignit žaludku.
Příčiny jeho vzniku nejsou přesně známy. Mluví se o tom, že se na jejich vzniku podílejí kancerogeny z potravy, nedostatečná konzumace ovoce a zeleniny a nadměrná konzumace soli a alkoholu, a kouření. Svůj význam mají také genetické vlivy. V posledních letech bývá spojován s infekcí Helicobacter pylori.
Tato infekce souvisí se sociálním a ekonomickým postavením, zvyšuje se s věkem. Předpokládá se, že primární je helicobacterová gastritida, která vede k atrofii sliznice, která je pak náchylnější k působení dalších kancerogenních faktorů. Zvyšuje riziko rakoviny 3 – 6krát. Nebezpečná je nákaza Helicobacterem pylori od raného mládí.
Časná rakovina je charakterizovaná tím, že invaze maligních struktur je omezena pouze na sliznici nebo na submukózu. Velikost postižené plochy nehraje roli. Většinou má ulceriformní tvar. Proto je nutné správně biopticky odlišit peptický vřed od časného stádia rakoviny. Proniká-li do svaloviny a okolí, jedná se již o pokročilou rakovinu.
Toto rozdělení je možné pouze na základě histologického vyšetření operativně odebraného vzorku. Endoskopická biopsie je v tomto směru nedostatečná, protože nepojme dostatečnou hloubku žaludeční stěny. Přechod časné rakoviny v pokročilou může trvat i několik let, přičemž časná má velmi dobrou prognózu, pokročilá výrazně nepříznivou, přičemž závisí na hloubce invaze. Pokročilá metastazuje lymfatickou cestou do okolních uzlin a krevní cestou nejčastěji do jater.
Mikroskopicky se rozlišuje typ intestinální a difuzní. Existují také typy přechodné a nezařaditelné. Intestinálním typem jsou postiženy především starší generace, při jeho vzniku hrají větší roli faktory zevního prostředí. Difúzním typem jsou postiženy především osoby mladší. Častěji se sdružuje s krevní skupinou A a větší vliv mají faktory genetické.
Podle vyzrálosti struktur se dělí na nádory diferencované (např. tubulární, papilární) a nediferencované (např. anaplastické), méně časté, ale s horší prognózou.
V souvislosti s velikostí nádorů se užívá tzv. TNM klasifikace, kdy T označuje hloubku invaze, N postižení lymfatických uzlin a M přítomnost vzdálených metastáz.
Rakovina žaludku se neprojevuje typickou symptomatologií. Nejtypičtější jsou nevýrazné potíže (tlak v epigastriu, pozvolná ztráta chuti, nevolnosti, slabost, únava, úbytek hmotnosti), které trvají poměrně krátkou dobu (3 – 4 měsíce).
Intenzita těchto obtíží se s časem stupňuje. Někdy se může objevit také krvácení, ať už viditelné nebo skryté ve formě okultního krvácení. Hmatný útvar na břiše se objevuje až u velmi pokročilých stadií. Nebezpečným znamením je metastaticky zvětšená uzlina nad levou klíční kostí nebo hmatná metastáza v pupku. Pátrá se také po známkách anémie.
Nejdůležitějším diagnostickým vyšetřením je endoskopie a biopsie. Její spolehlivost stoupá s počtem odebraných vzorků (alespoň 6, nejlépe více). Negativní nález však přítomnost tumoru nevylučuje. K diagnostice se užívá také endoskopická ultrasonografie, kterou lze hodnotit hloubku invaze. K odhalení metastáz se užívá počítačová tomografie (CT – computer tomography). Důležité je odlišení od benigního peptického vředu nebo benigního polypu.
Primárním léčebným postupem je operační řešení, nejčastěji částečná resekce žaludku. Následuje chemoterapie, která zničí případné mikrometastáze. Je-li nádor neoperativní, je léčba zaměřená na zkvalitnění pacientova života (např. zmírnění bolestí).
Není známa žádná účinná prevence. Prokazatelný smysl má diagnostika časné fáze a pozornost zaměřená na rizikové skupiny, kterými jsou lidé trpící žaludečními vředy, polypy žaludku, lidé po resekci žaludku, nemocní s neobjasněnou hemoragií v horní části trávicí trubice a lidé, kteří mají výskyt rakoviny žaludku v rodině. Jako ochrana působí antioxidanty vitamín C a betakarotén. Z potravin to je čerstvé ovoce a zelenina, mléko, mléčné produkty a vláknina.