Lymfomy žaludku

Lymfomy žaludku tvoří asi 3 % všech žaludečních malignit. Jen zřídka se jedná o primární lokalizaci tohoto nádoru, ve většině případů jde o druhotné postižení žaludku. Podle klinického průběhu a morfologického obrazu můžeme lymfomy rozdělit na:

1. Nehodgkinovské maligní lymfomy

1. lymfomy s vysokým stupněm malignity – jsou častější a nereagují na vymýcení Helicobactera pylori, jsou však citlivé na chemoterapii a radioterapii. Jejich operační odstranění se téměř nepoužívá.
2. lymfomy s nízkým stupněm malignity – nazývají se také maltomy nebo MALT (Mucosa Associated Lymfoid Tissue) lymfomy. Vznikají jako reakce na dlouhodobou infekci Helicobacterem pylori, proto po jeho vymýcení ustupují. Helicobacter pylori vede k rozmožení lymfoidní tkáně vázané na sliznici. Trvalé dráždění antigeny pak může vést až ke změnám, jejichž důsledkem je MALT lymfom.
3. systémové lymfomy
4. žaludeční lymfomy – týkají se především nemocných s deficitem imunitního systému (HIV pozitivní a nemocní s imunosupresivní léčbou po transplantaci orgánů).

2. Maligní lymfogranulom žaludku, Hodgkinova choroba

Systémové onemocnění vycházející z lymforetikulární tkáně. Může primárně vznikat jak v žaludku, tak v jiném orgánu. Léčebnou terapií je resekce žaludku s následnou chemoterapií.

Rozhodujícím diagnostickým vyšetřením je endoskopická mnohočetná biopsie (až 20 odebraných vzorků). Rozlišení od karcinomu podle symptomatologie, endoskopie nebo rentgenu je nemožné. Endoskopická ultrasonografie dokáže rozlišit postižení žaludeční stěny. U generalizovaného onemocnění je pro diagnózu důležité celkové vyšetření (pátrá se po zvětšených lymfatických uzlinách), biopsie uzlin a zhodnocení krevního obrazu.

Léčebným řešením je především chemoterapie a vymýcení Helicobactera pylori. Resekce a záření se v dnešní době již nepoužívá.

Mezenchymální nádory žaludku

Mezenchymální nádory žaludku jsou vzácné nádory, které byly dříve označovány jako leiomyomy a leiomyosarkomy. Jejich skladba odpovídá spíše mezenchymálním strukturám. Souborně se označují jako gastrointestinální stromální nádory (GIST). Mohou mít povahu benigní i maligní. Mohou narůst až do značné velikosti. Projevují se dyspeptickými obtížemi, bolestmi v nadbřišku, v pozdějších stádiích již hmatnou rezistencí. Výjimečným není ani krvácení, mnohdy masivní. Diagnostikují se pomocí endoskopické ultrasonografie, rentgenem nebo počítačovou tomografií. Nemocní jsou nejčastěji mezi muži ve věku 50 – 70 let. Primární léčebnou metodou je jejich chirurgické odstranění.