Peptický vřed žaludku

Vřed je slizniční defekt pronikající nejméně na podslizniční vazivo. Může se vyskytovat všude tam, kde je přítomna volná kyselina chlorovodíková – HCl (jícen, žaludek, duodenum).

Lze rozlišit:

1. Vředová choroba žaludku – hlavní příčinou je zánět sliznice vyvolaný mikroorganismem Helicobacter pylori.
2. Sekundární vředy – mají jinou než výše zmíněnou příčinu:
   1. Lékové vředy
   2. Stresové vředy
   3. Endokrinní vředy – související s poruchou žláz s vnitřní sekrecí.
   4. Hepatogenní vředy – související s postižením jater.
   5. Vředy při respirační insuficienci (= dechová nedostatečnost)
   6. Stařecké vředy – svou roli hrají nutriční vlivy a poruchy cirkulace.

Vředy vznikají tehdy, dojde-li k porušení rovnováhy mezi agresivními a protektivními činiteli. Agresivními činiteli jsou žaludeční šťávy, Helicobacter pylori, léky, které mění skladbu žaludečního hlenu, duodenální sekret při duodenogastrickém reflexu (porucha, při které se vrací obsah z dvanáctníku zpět do žaludku), kouření a porucha mikrocirkulace (zejména u stresových vředů).

Před působením těchto činitelů nás chrání normální skladba a přiměřené množství žaludečního hlenu, intaktní mikrocirkulace v žaludeční sliznici, regenerační schopnost buněk žaludečního epitelu a alkalická sekrece bikarbonátů v žaludeční šťávě.

Je-li rovnováha porušena, agresivní žaludeční sekret proniká k oslabené sliznici, naruší mikrocirkulaci a dojde k natrávení stěny.

Hlavním příznakem bývá bolest v epigastriu. Objevuje se většinou po jídle. Po vyzvracení kyselého žaludečního obsahu nebo po požití antacid (léky proti překyselení žaludku, např. soda) přichází úleva. Dalšími příznaky bývá říhání, pálení žáhy, nevolnost a zvracení. Vřed většinou probíhá chronicky, střídá se období klidu s obdobím znovuvzplanutí. Postihuje spíše lidi středního a staršího věku. Potíže se zhoršují na jaře a na podzim.

Základní diagnostickou metodou je endoskopické vyšetření. Jeho součástí je také biopsie (odběr části tkáně) žaludeční sliznice. Pátrá se po přítomnosti Helicobactera pylori. Biopsie je také důležitá z hlediska diferenciální diagnostiky, kdy je nutno vyloučit jiné onemocnění (např. rakovinové bujení). Je možno provést také rentgen žaludku s kontrastní látkou. Jeho nevýhodou je menší spolehlivost a nemožnost biopsie. Nezbytné je vyšetření stolice na okultní krvácení.

Není-li zahájena léčba včas, může dojít ke komplikacím:

1. Krvácení z vředu – projevuje se hematemézou (zvracení krve) nebo melénou (černá stolice obsahující natrávenou krev).
2. Penetrace – postupné prohlubování vředu, který proniká celou stěnou žaludku nebo i do okolí, kde dochází kvůli zánětům ke srůstům s okolními orgány. Vyznačuje se úpornými bolestmi.
3. Perforace – vřed proniká stěnou tak rychle, že nedochází ke srůstům s okolními orgány. Projevuje se náhlou krutou bolestí, která je konstantní, neovlivnitelná. Je doprovázena rozvíjejícím se šokem.
4. Stenóza (zúžení) pyloru – doprovázena pocity plnosti a zvracením zbytků potravy staršího data.

Základem léčby je rozpoznání a odstranění příčiny. Je-li z vyšetření zjištěna přítomnost Helicobactera pylori, je nutné jeho farmakologické vymýcení. Předepisovány jsou také léky snižující tvorbu HCl v kombinaci s antibiotiky. Důležitá je úprava životosprávy a tělesný a duševní klid.

Omezit netolerované (pro každého individuální) potraviny, omezit příjem potravin, které zvyšují produkci žaludečních šťáv. Přestat kouřit a požívat ulcerogenní (vřed způsobující) léky (např. kyselina acetylsalicylová, nesteroidní antirevmatika, kortikoidy). Hospitalizace, popř. chirurgické řešení je nutné pouze při komplikacích. U některých pacientů příznaky spontánně odezní i bez léčby. Zhojení vředu by se mělo opětně zkontrolovat endoskopicky.