Žaludeční polypy

Žaludeční polypy jsou prominence na sliznici žaludku. Mívají polokulovitý nebo prstovitý tvar, mohou být různé velikosti, avšak velikost nad 2 cm je vzácná. Většinou bývají přisedlé, málokdy stopkaté.

Název polyp nenapovídá nic o jeho mikroskopické stavbě ani o původu jeho vzniku. Až histologické vyšetření určí povahu polypu. I karcinom může mít tvar polypu, stejně tak změna nenádorové povahy. Benigní nádory mají nejčastěji právě tvar polypu.

Polypy se klasifikují na:

Nádorové polypy

1. Epitelové
   1. benigní adenom (tubulózní, tubulovilózní, vilózní) – jsou vzácné, avšak s věkem jich přibývá. Riziko vzniku karcinomu roste s jejich velikostí. Taktéž mohou být spojeny s výskytem karcinomu v jiném místě.
   2. maligní adenokarcinom (časná forma, pokročilý stav, metastázy jiných nádorů)
2. Neepitelové (mezenchymální)
   1. benigní (leiomyomy, neurofibromy, lipomy)
   2. maligní (leiomyosarkomy, lymfomy)

Nenádorové polypy

1. fokální foveolární hyperplazie (hyperplastické polypy) – jedná se o nejčastější typ nenádorových polypů. Vznikají nejspíše jako regenerační odpověď na poškození sliznice. Mohou se objevovat jednotlivě nebo mnohočetně ve skupinách. K jejich malignímu zvratu dochází zcela výjimečně. Jelikož jsou však známkou toho, že je sliznice schopna atypického růstu, tento typ polypů se poměrně často sdružuje s karcinomem žaludku lokalizovaným na jiném místě. Dosahuje velikosti hrachu, útvary menší jsou označovány jako papuly.
2. hyperplaziogenní (adenomatózně hyperplastické) po­lypy
3. polyp z dilatace fundických žlázek – postihuje výlučně tělo žaludku ve formě difuzní mikropolypózy, kdy jsou přítomny široce přisedlé polypy o velikosti 3 – 5 mm.
4. hamartomy (juvenilní polypóza) – neorganizované struktury tvořeny normální tkání.
5. choristomy (hyperplazie brunnerových žlázek)
6. nodulární lymfatická hyperplazie – tento útvar lze pozorovat převážně u lidí s imunitním deficitem. Vyskytují se ve formě velmi husté mikropolypózy.

Polypy bývají často náhodným nálezem, protože se neprojevují žádnou charakteristickou symtomatologií. Mohou být doprovázeny dyspeptickými potíži, polyp však nemusí být jejich příčinou. Nejčastěji se vyskytují v antru, méně pak v těle žaludku. Zasahuje-li polyp do pyloru, může být příčinou poruch vyprazdňování žaludku a s tím souvisejících potíží (pocit plnosti, tlaku, zvracení apod.). Vzácně jsou pak zdrojem krvácení, viditelného či okultního. Bolesti se také objevují zřídkakdy.

Polypy se diagnostikují pomocí endoskopického vyšetření, zejména důležitá je biopsie. Klíšťková biopsie se využívá pouze u útvarů do velikosti 5 mm, polypy větší jsou sneseny polypektomickou lžičkou a vyšetřen je celistvý útvar. Tento postup je rovněž postupem léčebným.

U polypů uložených submukózně se pro diagnostiku užívá endoskopická ultrasonografie. U některých typů polypů se léčebnou terapií stává částečná resekce (odstranění postižené části) žaludku. Podle povahy polypu se pacienti i po skončení léčby endoskopicky v 1–3letých intervalech sledují.

Stav, kdy se na sliznici žaludku vyskytuje velké množství polypů (přibližně nad 50), se označuje jako žaludeční polypóza. Jedná se však o vzácné nálezy. Žaludeční polypózy se pouze periodicky kontrolují. Radikální operační výkon je považován za chybný.